By Ole Victor, translated by Tereza Jeřábková

Zásluha za vznik techniky Graal je připisována sklářskému mistru Knutu Bergqvistovi v Orreforsu v roce 1916. První, kdo tuto techniku objevil a výtvarně využil byl umělec a designér Simon Gate v Orreforsu , později ale také mnoho dalších.

Slovo Graal vzniklo z latinského “gradalis” označujícího misku nebo pohár. Podle legendy o ukřižování Krista, byla jeho krev zachycena do Svatého grálu ( Graal ).

Říká se, že Knut Bergqvist se snažil vyvinout techniku reliéfního prorývání přejímaného skla, častou v secesi a v art deko. Jeho snahou bylo odstranit mléčný reliéfní povrch těchto objektů, tak aby lépe vyzněla skleněná podstata konečného díla a aby zároveň bylo zachováno detailní zpracování barevného vzoru.

Aby tohoto dosáhl, přidal další krok ve výrobním procesu, kdy dekorovaný reliéfní kus, často nazývaný baňka nebo embryo, byl znovu zahřát a přetažen vrstvou horkého skla, před tím, než byl vyfouknut do konečného tvaru a velikosti.

Úplně první kus vyrobený touto technikou je stale vystaven v galerii sklárny v Orreforsu, kde mohou být viděny také další příklady této techniky.

V počátcích byly skleněné nádoby vyrobené technikou Graal dost malé a tenkostěnné v porovnání se současnými kusy, které jsou často velké a těžké. Obě tyto charakteristiky vyvstaly z omezené možnosti roztažení baňky při foukání konečného tvaru, kterou podmiňuje čitelnost dekoru. Příliš velké vyfouknutí baňky způsobí roztažení a rozostření vzoru, právě tak jak se to děje s obrázkem při nafukování dětského balonku. To se odrazilo v časných malých kusech, stejně jako v současných větších a proto mnohem silnějších kusech.

Graal jako dekorativní technika je blízce příbuzná Arielu, který vzešel z Graalu jak technologicky, tak kulturně.

Graal se stále vyvíjí jak technologicky, tak umělecky, mezi jinými Astrid Gateovou, vnučkou Simona Gatea, vynálezce dvojitého a trojitého Graalu. Astrid účinkuje jako designérka a rytečka v tomto filmu.